Nejpříjemnější vůni ze všech látek živočišné říše a nejintenzivnější ze všech známých vonidel vydává mošus neboli pižmo. Ale kdo z nás ví, co to vlastně je pižmo? Kdo ho kdy viděl na vlastní oči? A kdo opravdu cítil jeho čistou nekoncentrovanou vůni?

Co je to Pižmo? | Kdo objevil Pižmo? | Zpracování Pižma | Druhy pižma | Čistota pižma

Co je to Pižmo?

Pižmo je tělní produkt jistých druhů živočichů vylučovaný jako výměšek ve zvláštních žlazách a vynikající svým specifickým, velmi pronikavým zápachem. Technicky je ho užíváno jako přísada do některých voňavek, částečně i v lékařství.

V himalájském pohoří žije po způsobu kamzíků Kabar pižmový Moschus moschiferus, který je nositelem toho nejvzácnějšího pižma. Náleží do čeledi jelenovitých a dosahuje velikosti kozy. Dva tesáky (chcete-li kly) vpředu, budí trochu strach, ale neslouží k lovu, ale k snažšímu odlupování lišejníků z kůr stromů a skal. Samci mají na břiše za pupkem kulovitý váček, velikosti asi 6×3×4 cm, poněkud povyniklý, uprostřed lysý se dvěma otvůrky. Ve váčku jsou malé žlázky vylučující pižmo, jímž se váček plní a pak se občas vyprazdňuje. Plný váček dospělého samce obsahuje asi 30 g (i více) pižma, které je velmi ceněno. Je za života zvířete masťovité povahy, usušeno vypadá jako hmota zrnitá nebo práškovitá, zpočátku červenohnědá, časem tmavne až do černa.

Kdo objevil Pižmo?

Pižmo objevil pro nový svět Marco Polo, když cestoval Kašmírem. Král Kašmíru nedovolil lovit kabary, ale naopak jednou za rok uspořádal v lesích a horách Kašmíru sběr vzácných kuliček vyloučených z váčků ( Muskdeer ) kabarů. Protože kabar s oblibou požívá vonné mošusové kořínky, předpokládalo se, že tato okolnost souvisí s vyměšováním pižma, tak tomu však není, ježto samičky a mladí samci rovněž požívají mošusové kořínky a přec pižmem nepáchnou ani je nevyměšují. Naproti tomu starší samečkové, byť i pouze krmeni senem mošusem páchnou a pižmovou hmotu ve váčku produkují.

Zpracování pižma

Pižmo jeví různé vlastnosti, podle roční doby a podle stáří zvířete. Kabaři z jara ulovení chovají v pižmových vacích masti podobnou, měkkou červenohnědou hmotu mocné vůně; v jiných ročních dobách je tato hmota temnější, někdy až černá a zrnitá; zrna dosahují velikosti prosa  až hrachu. Že vyměšování pižma souvisí s pohlavními úkony, je patrné z toho, že teprve u starších samců, počínaje třetím rokem, se mošus ve váčcích nachází. U mladších zvířat lze ve váčcích nalézti pouze mléčnou tekutinu bez pižmové vůně. Množství pižma obsaženého ve váčku se též řídí podle roční doby a stáří zvířete. Váčky obsahují 25, nejvíce 50 gramů. Lovci pižmoňů suší váčky buď na horkých kamenech, nebo je ponořují do horkého oleje, nebo je suší na vzduchu. Do obchodu přichází pižmo buď ve váčcích, Moschu in vessicis, nebo bez nich, jako pižmo zrnité Moschus in granis, Moschus ex vessis.

Druhy pižma

Rozeznáváme čtyři druhy pižma:

• Čínské či Tonkinské
• Assamské či Bengálské
• Sibiřské či Ruské
• Bucharské

Čínské pižmo Moschus tonxuinensis přichází v obchodu v malých bedničkách, obsahujících 20 až 30 váčků balených v čínském hedvábném papíru.

Assamské pižmo Moschus indicus se rozesílá v plechových krabicích obsahujících až 200 váčků.

Ruské pižmo Moschus moscovitus přichází v různém balení. Nejlevnější je pižmo bucharské Moschus bucharicus, jež má šedočernou barvu a voní slabě.

Nejcenější je pižmo čínské, zvané též tokinské nebo tibetské. Méně ceněno je  je tzv. kabardinské čili ruské, moskevské, sibiřské, které nevoní tak silně. Nejlevnější je pižmo annamské čili bengálské, silně, ale nepříjemně páchnoucí.

Čistota pižma

Pižmo se značně falšuje buď tím, že do obchodu přicházejí váčky slepené z různých zvířecích blan a plněné sušenou krví, hlínou apod., které jsou mošusem napuštěny. Případně se z mošusových váčků pravé pižmo vybírá, a plní se parfémovanou krví, hlínou, nebo zvířecí mrvou. Čisté pižmo jeví charakteristické vlastnosti proti žíravinám, jako louhu draselnému, sodnému, neb čpavku, – pročež užíváme tyto látky ke zkoumání čistoty pižma.

Mošus se používá ve velmi zředěném stavu k parfémování nejjemnějších mýdel a vonných prášků, k přípravě nejjemnějších a nejdražších parfémů jelikož jim propůjčuje vysokou stálost. Je však nutné používat pižmo velmi zředěné, protože mnozí chovají odpor proti čistému pižmovému zápachu, kdežto parfémy s nepatrnou příměsí mošusu se označují jako nejoblíbenější. Pižmo přirozené je rozpustné ve vodě i v lihu, tento roztok se nazývá pižmová tinktura a používá se ve voňavkářství, jako například náš parfém: ROOH AL MESK.

Zdroj: Teyssler - Kotyška Technický slovník naučný, Praha 1934 , Dr. Jar. Procházka, Voňavkářství a prostředky kosmetické, nakladatel I. L. Kober, Praha 1924